Dobrý skutek 6.C

Podívejte se na video nebo si přečtěte článek z Pražského deníku:

Před pár dny naproti obchodnímu centru Eden, na rohu u květinářství, kolemjedoucí zarazil shluk dětí, které na zemi malovaly obrázky a nápisy. Někteří chodci se zastavovali a sledovali se zájmem dění. A těm, kteří netuší, o co šlo, se pokusím vysvětlit, co jsme to tam vlastně dělali. Dopolední dění třídy 6.C z nedaleké Základní školy Eden bylo součástí celoškolního projektu Rok dobrých skutků, do kterého se třída zapojila. Nakonec se celé akce vyvinula do takového Chodníku slávy, jelikož nejsme v Hollywoodu, tak šlo spíše o Chodník (u) Slávie. Nápad vznikl přímo v naší třídě při diskusi o tom, jaký dobrý skutek by měl smysl pro širší okolí. Šlo o společné rozhodnutí. Byla to kombinace nápadu bavit lidi, vybrat peníze pro psí útulek a namalovat pozitivní graffiti. Pár měsíců to všechno uzrávalo, pak jsme z myšlenek škrtli peníze a spreje a zůstalo malování. Jako třídní učitel musím z praxe uvést, že málokdo dělá dnes povinné školní projekty s prvoplánovým nadšením. Věděli jsme, že z toho chceme mít i sami trochu legraci a taky jsme od adaptačního kurzu tušili, že máme mezi sebou přirozené performery a umíme se domluvit. Většina dětí se nakonec chtěla zapojit bez přemlouvání, což nebývá samozřejmost. Určitě hrálo roli i to, že přišli o matematiku a češtinu. Roh ulic Vršovická a U Slavie jsme si vybrali záměrně, protože tam chodí celý den dost lidí, je to široký chodník s jemným asfaltem a blízko školy. Nechtěli jsme malovat někde, kde výtvory zůstanou nepovšimnuty. V rámci přípravy jsme sehnali několik kyblíků barevných kříd a rudý koberec za pár korun z Alzy. Vstříc nám vyšlo vedení školy, protože nás na celé dopoledne uvolnilo z vyučování. Před samotnou akcí jsme měli přípravnou hodinu, kde jsme sumírovali nápady a vymýšleli motivy a hesla. Nakonec ale vyhrála improvizace. To, že bylo zadání v podstatě volné, pomohlo většině dětí i motivačně. Kluci i holky se zapojili s nadšením a byli velmi kreativní. Potěšitelné bylo, že reakce kolemjdoucích byly převážně velmi vstřícné. Lidé se zastavovali, usmívali se, někteří děti i slovně podpořili. Bylo vidět, že podobná aktivita veřejný prostor oživuje. Nejlepší byli dobrovolníci, kteří byli ochotní udělat si ze sebe samých trochu legrace a procházeli se po našem chodníku slávy. Objevili se samozřejmě i tací, kteří dělali, že nás nevidí a prošli okolo s hlavou v oblacích. A moc vtipné bylo, kolem jezdily zametací vozy města a jejich řidiči se na nás smáli a mávali nám. Musím všechny děti pochválit, pracovaly soustředěně, spolupracovaly a projevily vysokou míru kreativity. Kresby a nápisy byly opravdu obdivuhodné. Bavilo je nejen kreslit, ale i oslovovat kolemjdoucí. Osobně mě potěšilo, že většina lidí nějak reagovala. Bylo vidět, že něco takového na rušné křižovatce nečekali. Přínos této aktivity hodnotím jako velmi výrazný, jak pro děti, tak pro okolí školy. Jsem rád, že jsme se naučili spolupracovat a táhnout za jeden provaz. Když jsem se pak večer vracel domů, napadlo mě, že i tak jednoduchý nápad se může zajímavě rozvinout a že stálo za to do toho jít. Když dostanou děti prostor a důvěru, dokážou i mimo školní program vytvořit něco, co má cenu. Cíl udělat něco pozitivního pro okolí školy a přinést radost kolemjdoucím se plně vydařil. Zkrátka tahle akce se nám všem vyvedla a i následná zmrzka za odměnu byla pro všechny sladkou tečkou.

Jiří Potůček, třídní učitel 6.C