Jak obtížné je "nevidět"

Dnes jsme v rámci našeho celoročního školního programu věnovali část dopoledního vyučování jedinečné zkušenosti – jaké to je nevidět. V první části jsme si vyzkoušeli pohyb v prostoru bez zrakové opory, trénovali paměť tím, že jsme si zapamatovávali, co má kdo na sobě, poznávali spolužáky po hmatu a kreslili obrázky poslepu. Byla to výzva, ale i příležitost k hlubšímu vnímání a spolupráci. V praktických činnostech jsme se pustili do modelování Věstonické Venuše z plastelíny – bez použití zraku. Propojili jsme tak zážitek s učivem historie a objevili, jak se dá tvořit i jinak než očima. Tyto zážitky byly nejen o poznání světa nevidomých, ale i o empatii, respektu a schopnosti vnímat svět všemi smysly. Oceňuji všechny žáky za nadšení a odvahu zkoušet nové věci.

Lenka Maštalířová, třídní učitelka 4.B