Na Petříně - výzva

Na Petřín jsme vyrazili hlavně proto, abychom se z výšky podívali na Prahu. Po náročném výstupu se před námi jako na dlani objevil Pražský hrad s katedrálou Sv. Víta a našli jsme i kostel Sv. Mikuláše, nejznámější barokní stavbu. Na vrcholu Petřína jsme prolezli zrcadlové bludiště a vydali se na druhou stranu kopce, abychom u Vltavy zahlédli Národní divadlo a Vyšehrad. Cestou jsme se ještě zastavili u památníku K. H. Máchy a přečetli si kousek jeho Máje. Pan učitel vyhlásil výzvu, kdo se do konce května naučí 25 řádků nazpaměť, je borec. Nebude to lehké, protože ten text některým z nás připadal jako mimozemština (tak aspoň 8 řádků, no, klidně si to zkuste pod článkem). Cestou z kopce jsme ještě pozorovali pulce v rybníku s lachtanem. Takže ten den byl opravdu nabitý.

David Zahradníček, třídní učitel 5.A

Máj – Karel Hynek Mácha

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

I světy jich v oblohu skvoucí

co ve chrám věčné lásky vzešly;

až se – milostí k sobě vroucí

změnivše se v jiskry hasnoucí –

bloudící co milenci sešly.

Ouplné lůny krásná tvář –

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá –

ve růžovou vzplanula zář;

na vodách obrazy své zřela

a sama k sobě láskou mřela.

...